VÁM VŠEM, ČTENÁŘŮM

Mezi knihami jsem vyrostla. V knihovně, na zámku, ve Studénce, kde mě moje máma nechala nahlédnout do světa, který jsem si zamilovala. Čtení se stalo součástí mého života. Jako snídaně, oběd či večeře. Ale nikdy by mě nenapadlo, že o spoustu let později budu součástí toho všeho bohatství, které se v knihovnách nabízí.

Zpětně nedokážu říct, co bylo tím prvním impulsem, první myšlenkou, kterou jsem měla potřebu přenést na papír. Nicméně jisté je, že k tomu přispěl můj „černobílý“ vztah, který byl inspirací pro první knihu Černobíle. Vznikala pomalu, mezi přebalováním a kojením našeho druhého dítěte, bez ambicí příběh někde zveřejňovat. Pak to ale přišlo a jako ve snu jsem najednou držela v rukou své „první papírové dítě“.

A pak už jsem pociťovala ono nutkání pokračovat. Psát, pokládat větu za větou a doufat, že to někoho osloví a zanechá v něm pocit, který v knihách a ve čtení hledám i já. Sounáležitost s hrdiny a příběhem tak silnou, že nechcete, aby to skončilo.

Postupně tak vznikala druhá kniha Plameňák. Jiný příběh, jiné postavy, a přesto se jedna z nich mihla i v knize Černobíle. V každé z mých knih se najde postava, která se objevila v knize předchozí. Všímavému čtenáři to jistě neujde.

A tímto se dostávám až k poslednímu, nejnovějšímu příběhu – Za deště. Kniha o tom, co všechno se může vyřešit, když jednou začne pořádně pršet. I zde můžete potkat někoho, kdo se již v jedné z předchozích knih objevil.

Na závěr vám chci popřát příjemné chvíle strávené mezi řádky mých knih. Nic není větší odměnou pro autora než to, že si čtenář z knihy odnese příjemný pocit. A přesně toto je i mým velkým přáním.

Alexandra Bajnarová